Oddíl Stezka - LE MRÁKOTÍN 1996

Tábor v Mrákotíně byl pro Stezku výjimečný - pronajali jsme si stanovou základnu v krásném prostředí. Podkova stanů byla obklopena ze tří stran lesem, měli jsme k dispozici dřevěnou táborovou kuchyni s krytou jídelnou. Přepychem byl přívod pitné vody až do kuchyně a koupání v nedalekém rybníce. A tábor bylo potřeba v noci hlídat, hlídali jednotlivci (což bylo na táborové radě opakovaně diskutováno).

Jak se shodují pamětníci, moc dobře se osvědčilo přiřazení dvou instruktorů ke každé družině - měli na obligátní bílé čepičce přišitý jak žlutý knoflíček instruktorské družiny, tak knoflíček v barvě svých svěřenců. Méně se bohužel vydařila naplánovaná Táborová škola. Každý instruktor - specialista měl postupně vyškolit družiny v jednotlivých dovednostech táborníka. Ukázalo se, že  plán školení časově koliduje se službami v kuchyni, tak se projekt nepodařilo dokončit.

Stanová základna poskytovala dobrou příležitost pro osadnické práce, hlavně práci se dřevem. Stavěla se brána, dělala se různá vylepšení kolem kuchyně, jídelny a sklípku na potraviny, samozřejmě se táborníci vycvičili v sekání a štípání dříví na topení. Fyzicky náročné bylo dovážení nákupu z asi dva kilometry vzdáleného Mrákotína na dvoukoláku. Občas se něco zapomnělo, pak byl zachráncem Tygr se svým kolem.

Při službě v kuchyni bylo pro všechny hodně práce, časově náročné bylo vaření z čerstvého  masa, to ale samozřejmě nebylo každý den. Atraktivní byl den přípravy oběda v Setonově hrnci - každá družina si vše chystala samostatně, zapojit se musel každý člen týmu. A co si kdo uvařil, to si taky snědl - i když se oběd poněkud zpozdil.

Oproti dřívějším putovním táborům bylo v Mrákotíně samozřejmě méně výprav a výzkumů. Podařilo se zvládnout výzkum Mrákotína (zde byla trofejí kostka vyhlášené mrákotínské žuly) a Telče. Své podklady pak družiny pečlivě zpracovávaly.

 

Členité okolí tábora jsme dobře využili při dvou velkých táborových hrách, které se obě vydařily. První byla strategická týmová hra Výstup na Nandá Déví - pro úspěšný výstup bylo třeba zvolit správnou strategii zásobování výškových táborů, dobře rozdělit úkoly a rozvrhnout síly. Velký úspěch měla též hra Hloupý Honza - hrálo se ve dvojicích sestavených systémem nejstarší s nejmladším. Šlo se do světa, na stanovištích se otáčely lístečky, bylo nutno se rozhodovat (dáš buchtu x nedáš buchtu), podle toho vedla další cesta, získávaly se kouzelné předměty.

Táboření v přírodě umožnilo plnění hřebu Noc mimo tábor - zvládlo ho několik starších táborníků. A po dlouhé době mohl v polovině tábora navštívit táborníky Neptun se svojí družinou. Křest nových táborníků se dobře vydařil, jen jeden byl vzpurný a nechtěl si zout boty, tak skončil mokrý celý.

Zájemci ze žluté instruktorské družiny si poprvé vyzkoušeli noční dobrodružství zvané Medvídku, vrať se! Skupinku (2-3) odvážných se zavázanýma očima zavezl po setmění Petr na neznámé místo v okruhu 20 km od tábora. Tam je vysadil a odjel. S sebou měli jen svačinu a v zalepené obálce pro jistotu doklady a něco peněz. Vždycky se všichni vrátili, ale někdy po různých příkořích a peripetiích.