Náš milý Kadolec

 Vzpomínání na tábor Stezky v Kadolci mě přivedlo k myšlence napsat něco o historii a současnosti našeho letního sídla. Na začátku byla velká šťastná náhoda. V létě 1978 Petr potkal na náměstí Svobody svoji spolužačku z vysoké školy. Dlouho se neviděli a ona se mezi řečí zeptala, jestli Petr nechce koupit chalupu. A dala mu adresu, kam se obrátit.  Majitelka bývalého selského stavení zemřela a její dědicové objekt prodávali. Po poradě se širší rodinou se Petr jel do osady s divným jménem Kadolec podívat a nakonec jsme stavení koupili. Znalci z rodiny říkali, že opravy budou náročné - tak na deset let. Neměli pravdu, na domě se pracuje dosud - ale už je to o hodně lepší než na začátku.

Chalupu si užíváme hlavně v létě, oceňujeme klid - osada čítá jen osm stavení uspořádaných do oválu kolem návsi s kapličkou a rybníčkem (tzv. okrouhlice). A jen v jednou z domů bydlí trvale domorodci, ostatní jsou chalupářů. 

Další předností je krásná příroda v okolí, dosud nezničená přívalem turistů. Nesmím zapomenout na to, že značná část okolí se nám otevřela až po roce 1989 - předtím byla uzavřena drátěným plotem a bedlivě hlídána pohraničníky se psy - bylo to hraniční pásmo. Dnes si můžeme bez problémů zajít až k hraničnímu kameni a dokonce si natrhat hrst rakouských borůvek. Aby byly vycházky snadnější pro babičky a dědečky, budují děti postupně na cestách dřevěné lavičky.

Když je hezky, je na chalupě naším obývacím pokojem dvůr - ze dvou stran ohraničený naším stavením, třetí stranu tvoří stodola a čtvrtou kamenná zeď mezi námi a sousedy - chalupáři z Prahy. 

Dvůr bylo loni na jaře možno využít dokonce jako home office.

Stodoly byly původně dvě, ale jedna se před pár lety stářím zbořila, tak teď místo ní máme krásný druhý dvoreček. Rozdíl je zřejmý srovnáním snímku z roku 1991 a ze současnosti.  

Nově získaný prostor lze využít různě - jako místo k přespání pro spřátelený oddíl, jako vydatné pastviště pro slepičky nebo jako příjemný koutek pro babičku a její zvěřinec (všimněte si Davidovy šachovnice, velké dřevěné figurky čekají na hráče ve stodole). V plánu je instalace koše na košíkovou, také na dvorečku už bylo i letní kino (ale moc nás kousali komáři).

A ještě si musíme všimnout našeho ořechu, který jsme na dvoře zasadili v počátcích našeho chalupaření. Na fotce z roku 1991 je sotva vyšší než děti. Dnes je to dominanta dvora, poskytuje příjemný stín i možnost šplhání do koruny pro obratné lezce. 

Pravidelným cílem našich vycházek je v létě (pro otužileckou část rodiny dokonce po celý rok) koupání v rybníku zvaném Dědek za lesem - tam je to příjemná čtvrthodinová procházka, nazpět z nás část osvěžení vyprchá při cestě do kopce.

Alenka s rodinou jezdí na chalupu do Kadolce řadu let i na Vánoce (ostatní nejsou tak otužilí). Ale Kadolec je teď  i v zimě lépe obyvatelný díky zeleným kachlovým kamnům v ložnici.

Teď se už těšíme na léto, kdy se zase všichni malí a velcí setkáme a budeme si užívat kadoleckých radostí.