ALIMRAJ

  Letní expedice Stezky zamířila v roce 1998 na Vysočinu do obce s poetickým názvem Lísek. S překvapením jsme zjistili, že toto jméno obdržela podle blízké osady až v roce 1951 - pod původním označením Lhota byla ale obec zmiňována už v roce 1360.  Přístřeší jsme našli v objektu, kde pod jednou střechou sídlila škola a místní úřad. Děti se ubytovaly v tělocvičně, vedoucí v nářaďovně. Na "úřadě" jsme měli k dispozici jídelnu a maličkou kuchyňku. Foto: Ondra s Májou něco dobrého vaří Před domem byla travnatá plocha pro hry a ranní rozcvičky, za domem malé pískoviště, o kterém ještě uslyšíme. Foto: Zleva Eda, Mája, Peťa, Lukáš a Roman Část programu byla pro všechny táborníky společná, část si žlutá družina starších organizovala sama. Krásné okolí umožňovalo podnikat zajímavé výpravy - podívali jsme se dokonce k Zuberskému rybníku, u kterého trávila Stezka svůj druhý (zatím nesamostatný) tábor. Na koupání jsme ale měli asi kilometr pod Lískem na Skalském potoku malý rybníček zvan

  Na doporučení ministra zdravotnictví v demisi i uznávaných epidemiologů se v současné době snažíme omezovat naše kontakty. Dokonce i s vnoučaty se vidíme méně často. Ale nemohly jsme s maminkou odolat pozvání na soukromou vernisáž do Galerie AZU. Moje adoptivní sestra Zuzka i v prochladlém atelieru stále tvoří, ale ukázat díla veřejnosti je teď obtížné.  Na soukromou vernisáž nás chytrou Mazdou dopravila Alenka s Olou. Novinek bylo hodně, nevěděla jsem, kam se dřív. dívat. Zuzka si nejvíc cenila Vrby u vody, ale také další dívky byly krásné. Jednu jsem nakonec vybrala jako dárek - můžete hádat. Moc se mi líbila také Noemova archa -  není kupodivu velká, ale už na ni doma skutečně nemám žádné místo, tak jsem ji Zuzce musela nechat. Rozloučily jsme se se Zuzkou i jejím psíkem Jerdou, ale ukázalo se, že zážitkům ještě není konec. Pilní permoníci i v sobotu pracovali na svém tunelu a uzavřeli v jednou směru Žabovřeskou ulici. Takže jsme asi čtyřicet minut popojížděly a v milém hovoru se