ALIMRAJ

  V neděli večer mě s maminkou zavezla Alenka na plánovanou návštěvu za mojí kamarádkou a sestrou Zuzkou do její galerie plné krásné keramiky. Obdivovaly jsme nové i starší výtvory, já jsem si vybrala novou misku na pracovní stůl a maminka několik dárků. A na poslední chvíli před odchodem jsme neodolaly a koupily si ještě roztomilé podivné zvíře do Kadolce zvané ZVIŘOVÁTKO (fotku nemám, zvíře čeká zabalené na odvoz). Foto: Miska s andělem (překvapivě je možno mýt ji v myčce) Se Zuzkou se známe už dlouho, víc než šedesát let (je překvapivé, že je to při našem mládí vůbec možné!). Potkaly jsme se na hodinách rytmiky (prvky baletu, výrazového tance a gymnastiky), které vedla Zuzčina maminka - baletka. Musím se přiznat, že tehdy mi Zuzka nebyla moc sympatická, trošku se pyšnila svým výsadním postavením. Znovu jsme se setkaly asi po patnácti letech jako obyvatelky stejného dlouhého paneláku na nově postaveném sídlišti v Kohoutovicích. Obě jsme měly malé děti a měly jsme ze setkání se známou

  Než se vydáme ve vzpomínkách do Velké nad Veličkou, musím poděkovat statečnému a obětavému Vlkovi. Na mou prosbu se vypravil do tajné skrýše, kde má Stezka svůj archiv, a přinesl několik kilogramů fotoalb. Takže jsem mohla doplnit pár obrázků ke zprávě o letní expedici ve Starči - podívejte se. A bohatší dokumentace bude i v mých dalších pojednáních. Školu ve Velké nad Veličkou nám k utáboření ochotně zapůjčil její ředitel, další z oblíbených žáků mé maminky. Spali jsme ve třídách, snídaně a jídlo na výpravy jsme připravovali ve cvičné kuchyňce. Jedli jsme u stolečků na prostorné chodbě, tam taky táborníci psali kroniku a zpracovávali výzkumy. K dispozici jsme měli i pěknou tělocvičnu, využili jsme ji pro rozcvičky nebo hry při špatném počasí. Speciální využití tělocvičny vymyslela tajná tlupa mlsných jazýčků. Spiklenci si nashromáždili různé dobrůtky a v noci chystali v tělocvičně hostinu. Jejich cupitání po ztichlé chodbě ale vyburcovalo bdělé vedoucí, kteří tajné hody zmařili. Fot

  Je to neuvěřitelná změna. Po dlouhé době potkávání na Zoom, Teams, Discord a Skype bylo domácí setkání se živými příbuznými u příležitosti Bářiných čtvrtých narozenin příjemným osvěžením. Samozřejmě jsme se v menších skupinkách už viděli, ale tohle byla první velká akce.  Hosté přicházeli postupně, byli na vynikající úrovni, milí a elegantní. Dokonce přinesli obrovský doma vyrobený Sachr dort a připravené šnečky z lístkového těsta, které u nás upekli. Tím se stalo, že část nachystaného (naštěstí trvanlivého) pohoštění nám zůstala - snad zase brzo někdo přijde. Bára si v roli oslavence vedla velmi dobře, dárky přijímala se zájmem až nadšením (dárce to moc potěšilo) a ani větší množství darů ji neunavilo. Myslím, že nejvíc ocenila berušku, která nikdy nespadne ze stolu: Roztodivná autíčka dokázala zaujmout nejen Barušku, ale i její příbuzné různého věku. Zamýšlela jsem se nad tím, jak je od našich potomků ušlechtilé a ohleduplné (vzhledem k úbytku paměti ve stáří), že si někteří volí s

  Moje poslední blogy se probírají vzpomínkami na dávné expedice naší milé Stezky. Aktuality chybí, protože kromě mých zdravotních nesnází (které nejsou moc zábavné a osvěžující, i když někdy jsou trošku legrační) se vlastně nic neděje. Až včera! Měla jsem domluvenu návštěvu své praktické lékařky. Protože mě bolí záda a belhám se o holi, hodná dcerka Alenka mi nabídla odvoz. V dohodnutou dobu přijela na naše nástupní místo u školky s mým oblíbeným zeleným Džimíkem. Omlouvám se, vím, že je to důstojný vůz SUZUKI JIMNY s tradicí od roku 1970, světově oblíbený a že jeho přezdívka je Jimník (čti džimník).  Ale já jsem si už oblíbila Džimíka. Nastoupit do terénního vozu mi teď dělá trošku obtíže, ale dokázala jsem to. Alenka bravurně zvládla jízdu přes několik semaforů i volbu správných jízdních pruhů. Omlouvala Jimníka, že trošku vibruje, asi se mu nelíbí nové letní pneumatiky.  Moje lékařka sídlí na Vaňkově náměstí, jeli jsme tedy z Hlinek nahoru po Lipové. Ve dvou třetinách stoupání se p