ALIMRAJ

 Cílem naší expedice v létě 1994 byl městys Stařeč nedaleko Třebíče. Pronájem místní sokolovny (budova byla postavena 1919) nám opět zprostředkoval jeden z oblíbených maminčiných žáků - starosta Starče byl jeho bratr. Spali jsme v tělocvičně na lehátkách, v nářaďovně byla marodka, kterou tentokrát na pár dní obsadila tehdy sedmiletá Petruška. Vzpomíná si, že jí Honza chodil pro obveselení hrát na kytaru. Zdravotnice Alenka měla hodně práce i s dalšími táborníky a chodila opakovaně na konzultace k místnímu doktorovi (řešila například podezřelé začervenání kůže  a vymknutý kotník). Bylo hezky, tak jsme potřeby k vaření snídaní umístili na kryté verandě, jíst jsme mohli venku. Pamětníci si vzpomínají na spor v kuchyni - snad něco kvůli paprice. Šárka pak vylila Milanovi na hlavu sirup, ale byla prý v právu. Na výpravy jsme si brali jídlo a samozřejmě i kanystr na vodu s sebou. Večeře jsme měli zamluvené v místní restauraci. Na pití nám vždycky přinesli na stoly skleněné džbánky se žlutou 

  Asi se divíte, že po desetidenní přestávce zveřejňuji dva blogy za den. Poslední dny mě moje milá záda trápila více než obvykle - a dnes léčba zřejmě trošku zabrala, takže neležím a posedlo mě nutkání psát. Dnes jsem v Magazínu MF Dnes četla moc zajímavý článek o obecních kronikářích. Jsou to vesměs nadšenci, kteří se svému úkolu věnují s velkým nasazením. A jeden z nich v uvedeném článku konstatoval, že kronikáře nejvíc potěší, když se o obecní kroniku někdo zajímá. Tak mě při čtení napadlo, že to můžu potvrdit - naši táborníci - výzkumníci udělali skutečně za ta léta výzkumů radost mnoha kronikářům. Záměr včlenit do práce s oddílem poznávací a výzkumnou činnost měl Petr už u svého prvního oddílu - Orlů: "Tak jako orel vysoko nad krajinou létá a daleko vidí, tak i my chceme  hodně věcí vidět a poznat." Oddíl Orlů ale nepracoval dlouho a výzkumná činnost se tam nemohla rozvinout.  Pro oddíl Expedice byla výzkumná činnost podstatnou částí práce, družiny měly dokonce rozdělen

  Letní expedici Stezky přivítal v červenci 1993 městys Brtnice. Asi jsme významně přispěli k jeho prestiži, protože byl zakrátko - v roce 2000 -  povýšen na město. Výzkum táborníkům objasnil vznik názvu Brtnice - jde o místo, kde stávaly včelíny neboli brtě. Dočasný domov Stezka našla v místní sokolovně. Spali jsme na žíněnkách v prostorné tělocvičně v prvním patře budovy, v přízemí jsme měli k dispozici kuchyňku.  Velkou výhodou našeho ubytování byl sklad nářadí vedle tělocvičny - využili jsme ho po několika dnech ke zřízení marodky. O čtyři marody se obětavě starala zdravotnice Alenka, sama trpící nepříjemnou alergií na pyly. Vzpomíná, jak se snažila zabezpečit potřeby nemocných kamarádů a ve zbývajícím čase spala na své žíněnce omámená léky na alergii. Naopak jedna z nemocných (Šárka) si dobře pamatuje, jaká byla na marodce legrace. Pro milou Šárku legrace bohužel brzy skončila - navštívila nás lékařka a konstatovala u ní spálovou angínu. Petr nemocnou Šárku odvezl domů, ostatní tá

  Vzpomínání na tábor Stezky v Kadolci mě přivedlo k myšlence napsat něco o historii a současnosti našeho letního sídla. Na začátku byla velká šťastná náhoda. V létě 1978 Petr potkal na náměstí Svobody svoji spolužačku z vysoké školy. Dlouho se neviděli a ona se mezi řečí zeptala, jestli Petr nechce koupit chalupu. A dala mu adresu, kam se obrátit.  Majitelka bývalého selského stavení zemřela a její dědicové objekt prodávali.  Po poradě se širší rodinou se Petr jel do osady s divným jménem Kadolec podívat a nakonec jsme stavení koupili. Znalci z rodiny říkali, že opravy budou náročné - tak na deset let. Neměli pravdu, na domě se pracuje dosud - ale už je to o hodně lepší než na začátku. Chalupu si užíváme hlavně v létě, oceňujeme klid - osada čítá jen osm stavení uspořádaných do oválu kolem návsi s kapličkou a rybníčkem (tzv. okrouhlice). A jen v jednou z domů bydlí trvale domorodci, ostatní jsou chalupářů.  Další předností je krásná příroda v okolí, dosud nezničená přívalem turistů. N

  Letní expedice Stezky v roce 1991 byla netradiční. Nehledali jsme ubytování ve školách a domech dětí, abychom mohli poznávat neprobádané kraje naší vlasti. Naopak - pozvali jsme Stezku na naši chalupu do Kadolce u Slavonic, kde jsme (naše rodina) měli okolí už dost probádané - ale pro naše táborníky to bylo místo nové. A velkou výhodou bylo i to, že se táborového života mohla, díky asistenci mé maminky Vlasty, účastnit i naše nejmladší dcerka Peťa - tehdy 3 a půl roku mladá. Část dětí bydlela na půdě, část se poskládala do největší místnosti našeho obydlí. Umývárna a sprcha byla (a je dosud) na dvoře, suchý záchod v kůlně. Vařili jsme většinou na starém sporáku (ještě po původních majitelích stavení), který byl umístěn na dvoře. Hned vedle polní kuchyně zdobil dvůr náš ešusovník. Důležitou prací byla příprava dřeva pro vaření na sporáku, na menších ohništích při některých úkolech pro družiny, ale i na táborák. Postupně se tak zapojil skoro každý a mohl vyzkoušet svoji šikovnost. Živo