ALIMRAJ

  Na doporučení ministra zdravotnictví v demisi i uznávaných epidemiologů se v současné době snažíme omezovat naše kontakty. Dokonce i s vnoučaty se vidíme méně často. Ale nemohly jsme s maminkou odolat pozvání na soukromou vernisáž do Galerie AZU. Moje adoptivní sestra Zuzka i v prochladlém atelieru stále tvoří, ale ukázat díla veřejnosti je teď obtížné.  Na soukromou vernisáž nás chytrou Mazdou dopravila Alenka s Olou. Novinek bylo hodně, nevěděla jsem, kam se dřív. dívat. Zuzka si nejvíc cenila Vrby u vody, ale také další dívky byly krásné. Jednu jsem nakonec vybrala jako dárek - můžete hádat. Moc se mi líbila také Noemova archa -  není kupodivu velká, ale už na ni doma skutečně nemám žádné místo, tak jsem ji Zuzce musela nechat. Rozloučily jsme se se Zuzkou i jejím psíkem Jerdou, ale ukázalo se, že zážitkům ještě není konec. Pilní permoníci i v sobotu pracovali na svém tunelu a uzavřeli v jednou směru Žabovřeskou ulici. Takže jsme asi čtyřicet minut popojížděly a v milém hovoru se

  Můj blog se na delší dobu odmlčel - neměla jsem totiž slov. Moji milí příbuzní mi k narozeninám věnovali nový mobilní telefon - obávám se, že pro osobu z minulého tisíciletí možná až příliš chytrý.  Nápad na dárek vznikl z kritického postřehu mé nejstarší vnučky na adresu kvality fotek v tomto blogu (vytvářel je můj tablet Prestigio). Nejprve jsem váhala, zda chytrý telefon vůbec chci. Mám přece už  od roku 2007  svoji věrnou Nokiu  a nikdy jsem si na ni nestěžovala. Uměla telefonovat, posílat esemesky a spolehlivě mě budit. Taky si pamatovala důležité upomínky. Vešla se mi do kabelky, ale i do kapsy. I když mnohokrát spadla na zem,  nikdy se nezranila ani nepoškodila. Ale neuměla fotografovat. Foto: Takto moji Nokiu  31.1.2021 vyfotografoval Prestigio Tak jsem nakonec na ten chytrý dárek kývla. Kromě dobrého fotoaparátu se mi bude hodit i WhatsApp. Přesvědčila mě taky častá doporučení na stažení různých užitečných aplikací.  Už mám IDOS, Tečku, Záchranku i Mapy.cz. Další appky tam n

  Můj vnuk Oskar je nejen věrný fanoušek Dopravního podniku města Brna, ale také zapálený cimrmanolog. Proto se jeho hodná maminka velmi snažila a podařilo se jí nějakým zázračným způsobem na internetu získat vstupenky do pražského Divadla Járy Cimrmana. A velkoryse pozvala i mě a Haničku. Oskarova rodinná sestava vyrazila ku Praze už ráno, aby měli čas se trošku projít hlavním městem (a asi také posoudit kvality místní městské dopravy). My s Haničkou jsme zvolily polední vlak. Budeme mít dost času přihlásit se v hotelu Jeřábek (měly jsme v dalších dnech v Praze práci), zkrášlit se a v klidu dojet do divadla.  Ale už v Brně na nádraží to začalo být podezřelé - vlak v určeném čase odjezdu nevyjel! Chvílemi se ozývalo divné vrčení, chvílemi zhasínala a opět se rozsvěcovala světla. Postupně se ozývalo omluvné hlášení, že vlak má 10, 30, 60 minut zpoždění z důvodu poruchy. Konečně jsme vyrazili, všichni ve vlaku plni radostného očekávání sledovali, jak se zpoždění o jednu či dvě minutky sn

  V pátek to začalo cestou do volební místnosti - tam se ale ještě nic zvláštního nedělo. Jen jsem za plentou zapomněla svou hůlčičku, se kterou teď pro jistotu chodím. Naštěstí dalším občanem za plentou byl můj manžel, takže jsem návratem  nevzbudila pohoršení. V sobotu dopoledne jsem se statečně vydala za kamarádkou Zuzkou. Bydlí v Žabovřeskách nedaleko zastávky šaliny Bráfova, kam mi ale permoníci budující tunel dočasně vytrhali koleje. Kvůli svým pohybovým obtížím jsem se obávala dvojího přesedání (37-84-11) a hlavně přesunu z mostu u vozovny Komín na zastávku pendlující tramvaje číslo 11. Naštěstí šla se mnou Evička a dodávala mi odvahu. U Zuzky jsme si užily příjemnou hodinu jemného cvičení, tančení a meditace, zpáteční cesta pak byla hračka (jednak jsem byla nabita energií, jednak na most u vozovny jezdí výtah!).  Odpoledne jsme čekali návštěvu milých příbuzných (kteří ale nepřišli) a výsledky voleb do parlamentu (ty postupně přišly). Tentokrát jsme výjimečně  s Petrem nevolili

  Včerejší odpoledne bylo plné příjemných zážitků. Po delší době nás navštívila Evička se svými milými dětmi. Příjemně nás překvapili už při návratu z Kadolce začátkem září - našli jsme náš byt krásně uklizený včetně oken zářících čistotou! A teď jsme se sešli na oslavu osmých a sedmnáctých narozenin našich vnuček. Také jsme se těšili na Eviččiny zážitky ze služební cesty na Island doplněné působivými fotografiemi. Pochutnávali jsme si na hroznech, oříšcích, trubičkách a buchtičkách (nejvíc mi chutnal jablečný závin, který upekla Ema). Děti pily džusy a minerálku, plnoletým jsem nabídla burčák. Zeptala jsem se Evičky, jestli mám nalít červený nebo bílý - vybrala červený. Bylo to osudové rozhodnutí! V noci se v ledničce odehrál tento rozhovor: Bílý burčák: "Zase mě neochutnali!" Mléko: "Proč tě to zlobí, mě si taky ani nevšimli." Bílý burčák: "Ve mně to ale zlostí bublá! Asi vybuchnu!" A v ten ráz explodoval!!!  Když jsem ráno ledničku otevřela, vypadla  na

  Pro letní expedici 1997 se nám podařilo pronajmout základnu v bývalé škole v Naloučanech nedaleko Náměště nad Oslavou. Část táborníků bydlela v budově, kde byla i malá kuchyňka. Také jídelna, kde se dalo hrát při špatném počasí. A větší táborníci spali v několika stanech na zahradě za budovou. Tam bylo také místo na hry i pro plnění některých oblíbených Hřebů asketizmu.  Foto: Stezka po příjezdu do Naloučan, vpravo ještě naložené Petrovo auto s bagáží. Když jsem jako obvykle zpovídala pamětníky, všichni se zasněným výrazem okamžitě vzpomínali na neuvěřitelně chutné  a voňavé pečivo, které nám pekárna z nedaleké obce Zahrádky ještě před budíčkem dodávala až "do domu". V té době měl oddíl Stezka už velmi početnou skupinu instruktorů, které bylo obtížné na táboře všechny zaměstnat. Tak vznikl plán, že si udělají tábor samostatně. A vymysleli jsme to rafinovaně: dětem jsme řekli, že Žlutá (též zvaná I. Čínská) expedice družiny instruktorů se utáboří u nás na chalupě v Kadolci.