ALIMRAJ

  Radovala jsem se předčasně. Podle návodu jsem spustila čistící program - bez prádla, s malým množstvím pracího prostředku. Měl trvat 2 hodiny a pět minut. Když po téměř čtyřech hodinách displej ukazoval šestnáct minut, pračku jsem odvážně vypnula. Zažila jsem totiž  déjà  vu - pračka čurala! Spustili jsme s Petrem diagnostický proces, který ukázal nečekaný výsledek - voda vesele kapala z otvoru, kudy vede odpadní hadice do zdi. Bylo to překvapivé, podezírali jsme spíš přívodní hadici. Ta i nefunkční ventil byly studení, ale suší. Vyzkoušeli jsme, zda je odpadní hadice dostatečně zasunuta a Petr vyslovil podezření, že je tam problém s těsněním. Bojím se telefonovat, už od dětství. Přesto jsem zavolala na číslo zákaznické linky Whirpool začínající osmičkou. Jemný ženský hlas mi sdělil, že číslo už nefunguje, nyní mají číslo začínající dvojkou. Kupodivu jsem si devítimístné číslo nedokázala zapamatovat a musela jsem s tužkou v ruce volat znovu. A pak vyťukat to nové číslo.  Nejprve mi a

  Před několika dny se začala naše dvanáctiletá pračka počurávat. Nejprve jsme si mysleli, že jsme ji předávkovali příliš pěnivým pracím prostředkem na vlnu. Ale bohužel problém přetrvával i při běžném praní. Takže sbohem,  milá Zanussi! Náš trimvirát se jednomyslně usnesl, že potřebujeme novou pračku. A to asi bude problém, bez pračky nepřežijeme víc než týden, Maminka i já velmi dbáme na perfektní outfit bez jediné poskvrnky, takže se klidně převlékáme i několikrát denně (to trošku přeháním). O Petrovi to tak úplně neplatí, ale čisté prádlo potřebuje také. Takže jsem do oblíbeného prohlížeče Google napsala "pračka s horním plněním" (máme v koupelně jen úzký prostor pro pračku). K mé radosti vyskočila obsáhlá nabídka možností nákupu žádaného zboží. Po chvíli srovnávání parametrů jsem vybrala jeden z modelů značky Whirpool - je to nástupce dávných Tatramatek, se kterými jsem strávila krásná léta s plínkami. A při uložení do nákupního košíku (jako by se tam objemná pračka mohl

Protože se mezi čtenáři blogu objevil velký zájem o historii naší (Petrovy a mé) práce s tábornickými oddíly, kopíruji sem své pojednání o Petrově práci ze září 2013 - bylo podkladem návrhu pro  jeho vyznamenání ministrem školství (dostal je začátkem roku 2014): Petr začal pracovat s dětmi jako student v šedesátých letech 20. století – původně ho k tomu přivedl zájem fotografovat děti, pak ho ale zaujalo připravovat pro ně zajímavý a zároveň nějak užitečný a rozvíjející program.   Po kratší práci s družinou založil oddíl ORLŮ s turistickým zaměřením (na PS při ZŠ Jana Babáka v Brně). Oddíl romanticky získával nové členy – vytipovaný kamarád našel v aktovce tajemný dopis, který ho zval na setkání na tajném oddílovém místě na kopci nad Svratkou. V té době (1968) se také spolu se skupinou stejně smýšlejících pionýrských vedoucích podílel na tvorbě koncepce tábornických oddílů v Brně. Pak byl ale jako absolvent vysoké školy povolán na rok na vojnu a oddíl Orlů se rozpadl – členové byl

  Dnes je slavný den - přesně před 60 lety jsem složila pionýrský slib. Ač mi paměť už moc neslouží, dobře se mi vybavují i podrobnosti. Dlouho jsme se na ten den připravovali. Na schůzkách jsme nacvičili scénku o Rudých průkopnících (dětská organizace za 1. republiky), pan ředitel Dolanský s námi v hodinách hudební výchovy připravil několik písní. Slavnost se konala v Místodržitelském paláci (tehdy Muzeum dělnického hnutí), pak nás ve škole čekalo občerstvení a každý dostal na památku knížku -  Nerudovy Balady a romance mám pořád mezi oblíbenými. Na další pionýrská léta mám dobré vzpomínky. Je to i díky mamince, která se na Pedagogické fakultě věnovala mimoškolní výchově  a dokázala nám mezi studenty vybrat dobré vedoucí. Pamětníci vědí, že v šedesátých letech byly oddíly tvořeny školními třídami (dnes si to ani nedovedeme představit). Ale pro náš oddíl to byla výhoda. Maminka nás dva roky po sobě brala jako "cvičnou" třídu pro posluchače pedagogické fakulty na tři týdny do

  Včerejší večer měl nakonec překvapivé vyústění. Vnoučata se neozvala, ale popovídala jsem si s 50% svých dcerušek.  A pak - asi v devět hodin- zavolal doktor Martin. Ne ten protivný z televizního seriálu, ale náš vzdáleně spřízněný Martin P. (jeho babička je sestřenicí mé maminky). Volal, že právě zaregistroval svého dědečka na očkování proti covidu a má pro něj termín hned na pondělí do centra na výstavišti. A jak prý to máme s maminkou. Tak jsem mu hrdě řekla, že maminku se mi podařilo zaregistrovat, ale termín nemáme. A že hned utíkám k počítači a zkusím ho získat. A ten hodný Martin řekl, že to má ještě otevřené, ať mu řeknu ta klíčová čísla. Nadiktovala jsem svižně maminčino rodné číslo a tajemný PIN2. A vida, maminka získala termín na úterý 26.ledna. A hned také termín na druhou injekci v únoru. Rychlostí blesku mi přistálo potvrzení obou termínů v mailu a Martin mi ještě poslal pdf  soubor   k vytištění.  Zahrnula jsem Martina díky a utíkala jsem to sdělit mamince. Radovala se

Ještě před několika dny bych tomu nevěřila - já a blogerka? Ale už je tomu tak.  Začalo to nevinně - chtěla jsem maminku zaregistrovat na očkování proti covidu 19. Nešlo to úplně snadno, tak jsem své zážitky popsala dcerkám do mailu. Zřejmě je to pobavilo a nejstarší vnučka navrhla, abych si založila blog. Dokonce mi poradila, jak na to.  Bylo to mnohem jednodušší než ona registrace na očkování! Blogerů bude asi víc, než očkovaných (aspoň zatím). Jako první opus jsem samozřejmě zveřejnila onu story s rezervací maminky k očkování. No dobrá. Ale co budu psát dál? Díky epidemiologickým opatřením jsou teď mé zážitky velmi omezené a jednotvárné. Třeba dnes: ráno jsem zašla do stánku pro pečivo, milým překvapením bylo, že měli Babiččin táč s borůvkami - super. Pak pošta doručila dva balíčky - mamince zásoby různobarevné vlny na háčkování a pak dvoje stejné krásné červené nazouváky  (pro maminku a pro mě na léto do Kadolce). Ty moje jsou odměna za výše zmíněnou rezervaci maminky k očkování (a

Pátek 15. ledna 2021 Milé dcerky, žiju teď jednotvárným až nudným životem, ale dnes jsem měla vzrušující ráno. Musím se o zážitek s vámi podělit. Dnes ráno jsem se zabavila při registraci maminky na očkování (kupodivu je 80+). Dala jsem si budík na půl osmé (normálně se budím o hodinu později). Akci u počítače jsem začala  v 8:01, tedy  minutu po zahájení, ale asi 10 minut mi trvalo, než jsem se na žádaný web dostala (pořád byl nedostupný).  Pak jsem podle pokynů zadala číslo telefonu a čekala jsem na SMS s PIN1. Když několik minut nešla, požádala jsem o její zaslání znovu. Stále nic, tak jsem žádala ještě několikrát. Když se nic nedělo, šla jsem si připravit snídani a s ní se vrátila k počítači, protože přišla SMS!  Radovala jsem se předčasně, protože vzápětí přišla další. Který PIN bude správný? Zadala jsem první PIN do okýnka, ale počítač červeně napsal, že PIN není správný, abych to zkusila znovu. Mezi tím přišly další SMSky! Tak jsem postupně zadala všechny došlé PINy, ale