ALIMRAJ

  Včerejší odpoledne bylo plné příjemných zážitků. Po delší době nás navštívila Evička se svými milými dětmi. Příjemně nás překvapili už při návratu z Kadolce začátkem září - našli jsme náš byt krásně uklizený včetně oken zářících čistotou! A teď jsme se sešli na oslavu osmých a sedmnáctých narozenin našich vnuček. Také jsme se těšili na Eviččiny zážitky ze služební cesty na Island doplněné působivými fotografiemi. Pochutnávali jsme si na hroznech, oříšcích, trubičkách a buchtičkách (nejvíc mi chutnal jablečný závin, který upekla Ema). Děti pily džusy a minerálku, plnoletým jsem nabídla burčák. Zeptala jsem se Evičky, jestli mám nalít červený nebo bílý - vybrala červený. Bylo to osudové rozhodnutí! V noci se v ledničce odehrál tento rozhovor: Bílý burčák: "Zase mě neochutnali!" Mléko: "Proč tě to zlobí, mě si taky ani nevšimli." Bílý burčák: "Ve mně to ale zlostí bublá! Asi vybuchnu!" A v ten ráz explodoval!!!  Když jsem ráno ledničku otevřela, vypadla  na

  Pro letní expedici 1997 se nám podařilo pronajmout základnu v bývalé škole v Naloučanech nedaleko Náměště nad Oslavou. Část táborníků bydlela v budově, kde byla i malá kuchyňka. Také jídelna, kde se dalo hrát při špatném počasí. A větší táborníci spali v několika stanech na zahradě za budovou. Tam bylo také místo na hry i pro plnění některých oblíbených Hřebů asketizmu.  Foto: Stezka po příjezdu do Naloučan, vpravo ještě naložené Petrovo auto s bagáží. Když jsem jako obvykle zpovídala pamětníky, všichni se zasněným výrazem okamžitě vzpomínali na neuvěřitelně chutné  a voňavé pečivo, které nám pekárna z nedaleké obce Zahrádky ještě před budíčkem dodávala až "do domu". V té době měl oddíl Stezka už velmi početnou skupinu instruktorů, které bylo obtížné na táboře všechny zaměstnat. Tak vznikl plán, že si udělají tábor samostatně. A vymysleli jsme to rafinovaně: dětem jsme řekli, že Žlutá (též zvaná I. Čínská) expedice družiny instruktorů se utáboří u nás na chalupě v Kadolci.

  Bylo nebylo, ocitla jsem se na dva dny v Praze za prací. Po vyčerpávajícím výkonu bylo nutno něco pojíst. Restaurace Zenklovka nabízela příjemné prostředí, ale na jídelním lístku nebylo mnoho položek typu "hlavní jídlo". Jde totiž především o pivní restauraci, proto nabízí hlavně chuťovky pro pijáky piva. Ze tří možností jsem si vybrala svíčkovou na roštu, jako přílohu jídelní lístek doporučoval zelené grilované fazolky. Po snesitelném čekání nad domácí bezovou limonádou se objevil elegantní pan vrchní s mou objednávkou. Pohled na talíř se svíčkovou mě fascinoval - posuďte sami: S trochou nedůvěry jsem záhadný masový kopeček ochutnala a už jsem své volby nelitovala. Maso bylo velmi rafinovaně okořeněné, ozdobené velkými krystalky soli. Na povrchu kopečku byla chutná kůrčička, uvnitř bylo maso narůžovělé (znalec by asi řekl medium). Fazolky jako příloha harmonický zážitek z jídla perfektně doplňovaly. Ani jsem tomu sama nemohla uvěřit, ale celou dvěstěgramovou porci jsem opr