ALIMRAJ

Včera odjela poslední dvě vnoučata a Draco, samozřejmě se svými zákonnými zástupci. Zůstal se mnou jen Petr a zeť David, ale taky dva králíčci, kohout Zikmund, jeho tři slepičky a šest rychle rostoucích kuřat. Přesto tady dnes bylo nezvykle ticho a prázdno. Poprvé od začátku prázdnin jsem si po snídani sedla pod ořech a začala jsem číst knížku. Čtení jsem si zpestřila postupným vypráním tří praček a usušením prádla na sluníčku a mírném větříčku.  Nemohla jsem se ale do čtení pořádně ponořit, přestože byl nádherný klid (David odjel do lesa a Petr poklízel v dílně). Nutilo mě to koukat kolem sebe a všude něco chybělo. Na laně se nestřídali naši mrštní lezci. Králíčci pořád vyhlíželi Jasmínku. Konvičce zase chyběla Bára a Lukášek. Taky houpačka postrádala svoje lidi - kuřata je nenahradí (a bohužel nejsou čistotná). Snad se s nezvyklou situací brzy smířím a budu si čtrnáct dní vychutnávat ten božský klid pod zelenou korunou ořechu, rušený jen ševelením vánku, zpěvem ptáčků, pípáním kuřat

  Znalci díla největšího Čecha Járy Cimrmana jistě zaznamenali jeho pokus naučit slepici Zoru rozvazovat svému pánovi tkaničky od bot (viz seminář uvádějící Mistrovu hru Akt). Cimrman přišil na tkaničku zrnko pšenice a snažil se nacvičit Zoru tkaničku rozvázat, ovšem neúspěšně. Odborníci v diskusi v rámci semináře došli k závěru, že slepice měla být před pokusem vyhladovělá. Mladý vědec Oskar S. se rozhodl tento Cimrmanův experiment zopakovat na svém pracovišti v Kadolci. Pro nácvik si z přítomných dospělých slepic vybral bystrou Kazi.  Foto: vědecké pracoviště v Kadolci Experiment proběhl s různým motivačním materiálem v těchto fázích: Fáze I:   zrna pšenice - neuskutečněno, pšenice nebyla k dispozici Fáze II:  ovesné vločky suché - bylo ověřeno, že je nelze na tkaničku přišít, drolí se Fáze III:  ovesné vločky  navlhčené - přišití se zdařilo, ale slepice o ně nemá zájem Fáze IV: brambory vařené v polévce - lze přišít, slepice bramboru sezobla, ale tkaničku nerozvázala Fáze V:   bramb

Tábor v Mrákotíně byl pro Stezku výjimečný - pronajali jsme si stanovou základnu v krásném prostředí. Podkova stanů byla obklopena ze tří stran lesem, měli jsme k dispozici dřevěnou táborovou kuchyni s krytou jídelnou. Přepychem byl přívod pitné vody až do kuchyně a koupání v nedalekém rybníce.   A tábor bylo potřeba v noci hlídat, hlídali jednotlivci (což bylo na táborové radě opakovaně diskutováno). Jak se shodují pamětníci, moc dobře se osvědčilo přiřazení dvou instruktorů ke každé družině - měli na obligátní bílé čepičce přišitý jak žlutý knoflíček instruktorské družiny, tak knoflíček v barvě svých svěřenců. Méně se bohužel vydařila naplánovaná Táborová škola. Každý instruktor - specialista měl postupně vyškolit družiny v jednotlivých dovednostech táborníka. Ukázalo se, že  plán školení časově koliduje se službami v kuchyni, tak se projekt nepodařilo dokončit. Stanová základna poskytovala dobrou příležitost pro osadnické práce, hlavně práci se dřevem. Stavěla se brána, dělala se rů

V pondělí jsme státním svátkem vzpomněli našich dávných věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Před pěti lety jsem pro své děti na toto téma napsala dokonce čtyřverší: Urazil k nám dlouhou cestu Párek moudrých věrozvěstů Přinesli nám písmo krásné Boží slovo bude jasné  A hned v úterý jsme svátkem uctili památku Mistra Jana Husa. K tomuto slavnému dni jsem vymyslela také trefné čtyřverší, ale nemůžeme si na ně vzpomenout. Tentokrát jsme oslavu pojali velkoryse. Protože jsme loni v říjnu nemohli společně oslavit moje kulaté narozeniny, přesunuli jsme oslavu na léto do Kadolce. A sešli jsme se v hojném počtu: můj manžel, čtyři naše dcerušky, dva ze zeťů, rodiče jednoho z mých oblíbených zeťů, všech sedm vnuček a dva vnuci, dva přátelé našich nejstarších vnuček a kamarádka rodiny s půlročním Vojtou. Chyběla bohužel moje maminka, která nastoupila koncem června na rehabilitační pobyt do blázince. A jako host byl očekáván náš oblíbený autor a interpret svých písní, čelný představitel cello-folku