Pračka

 Před několika dny se začala naše dvanáctiletá pračka počurávat. Nejprve jsme si mysleli, že jsme ji předávkovali příliš pěnivým pracím prostředkem na vlnu. Ale bohužel problém přetrvával i při běžném praní. Takže sbohem,  milá Zanussi! Náš trimvirát se jednomyslně usnesl, že potřebujeme novou pračku.

A to asi bude problém, bez pračky nepřežijeme víc než týden, Maminka i já velmi dbáme na perfektní outfit bez jediné poskvrnky, takže se klidně převlékáme i několikrát denně (to trošku přeháním). O Petrovi to tak úplně neplatí, ale čisté prádlo potřebuje také.

Takže jsem do oblíbeného prohlížeče Google napsala "pračka s horním plněním" (máme v koupelně jen úzký prostor pro pračku). K mé radosti vyskočila obsáhlá nabídka možností nákupu žádaného zboží. Po chvíli srovnávání parametrů jsem vybrala jeden z modelů značky Whirpool - je to nástupce dávných Tatramatek, se kterými jsem strávila krásná léta s plínkami. A při uložení do nákupního košíku (jako by se tam objemná pračka mohla vejít) jsem zažila příjemný šok - pračku doručí hned druhý den a vynesou ji do patra!

Můj pocit štěstí se ale postupně kalil při odmontovávání staré pračky. Asi se chtěla pomstít za zradu a přemluvila kohout na přívodu vody, aby přestal fungovat. Odmontovali jsme tedy přívodní hadici hned na pračce a Petr zavřel hlavní přívod studené vody. Pro jistotu jsme hadici uložili do sprchového koutu, kdyby chtěla chrlit vodu. Kupodivu se o to pokoušela, kdykoli jsme v kuchyni pustili ne úplně horkou vodu. Je to divné, když byla studená vlastně vypnutá - záhada století! Naštěstí můžeme pouštět aspoň tu horkou vodu - není vařící, takže to chvíli do napojení pračky přežijeme. Záchod bohužel musíme zalívat kyblíkem, ale to se dá taky vydržet.

Starou pračku jsme s Petrem s využitím všech našich sil přesunuli do předsíně. Hodně nám pomohla znalost teorie badatele Pavla Pavla o transportu záhadných obřích soch na Velikonočních ostrovech. Vytřela jsem letitý nános prachu, který vznikl na podlaze pod pračkou. Ještě jsem izolepou upevnila nebezpečnou hadici, aby v noci nedělala neplechu - a šli jsme spát.

V úterý v jedenáct hodin nová pračka dorazila, stateční dopravci ji na šikovném vozíku vysoukali po schodech a dovezli až do koupelny. Starou si naložili a odvezli. A to bylo všechno, zapojení nebylo  jejich úkolem (to jsem při objednávce nějak přehlédla). No nic, Petr je inženýr a jí doktorka, to zvládneme. 

Ale nejprve bylo třeba pračku svléknout z bílého igelitového a polystyrénového cestovního úboru. Nebylo to snadné, zvláště odstranění podkladové desky nám vzalo dost času a sil. Hotovo, pračka tu stojí v celé kráse. Tak můžeme zapojovat, návod ve formě piktogramů byl přiložen. Jde hlavně o odšroubování několika šroubků. A zde vyvstal nový problém. Petr zjistil, že šroubováčky, které doma našel, úkol nezvládnou (ani ten v Lukáškově oblíbeném žlutém "autobuse") a potřebné nářadí má v nedaleké garáži. Takže se teple oblékl a vydal se tmou pro větší šroubovák a taky hasák na odmontování zatuhlé staré hadice. Šla jsem si odpočinout a měla jsem dost času, Petr se v garáži - jako obvykle - zdržel. A vrátil se dost unavený v 18:55 se třemi těžkými taškami s nářadím. Dali jsme si kávičku a pustili zprávy v televizi. Maminka souhlasila, že bez studené vody vydržíme do dalšího dne.

Dnes už to bude jednoduché: odšroubovat šest šroubů, zbavit pračku kovové desky nutné při přepravě, čtyři  šrouby pak našroubovat zpět, plastovými okýnky zakrýt dvě díry. Tyto drobnosti nám zabraly spoustu času - Petr střídal tři šroubováky, které ale vyskakovaly z mělkých drážek na šroubech. Jen díky Petrově neuvěřitelné vytrvalosti se vše nakonec zdařilo. Opět jsem si ověřila, jakého mám doma trpělivého gentlemana - vůbec u práce nenadával.

Pak jsme připojili starou přívodní hadici (obávali jsme se ji odpojit od zlobivého kohoutku - novou použijeme až po jeho výměně). A kupodivu, žádná voda po otevření hlavního uzávěru nekape! Teď ještě ověřit pomocí vodováhy vodorovnost. Celkem to sedí, je třeba povysunout jen nožičku vpředu napravo. Se supěním se mi to ve kleku podařilo (už dlouho jsem si tak nezacvičila).

A může se fotografovat!